Vnímali jste někdy lehkost pohybu? Možná jako děti? Lehké pružné tělo se kterým se dá běhat, chodit “po čtyřech”, lézt, skákat, válet se, plížit,… ?
Když je tělo ztuhlé, vnímáme ho jako těžké břemeno, které je neúprosně taženo gravitací k zemi a je velmi namáhavé se s takovým tělem ploužit každý den.
Často se stane, že vlivem času se na těle tíha i podepíše.
Svěsí se ramena a zavře se hrudník. Když se v těle na jedné straně něco zavře, na druhé se otevře – v tomto případě se otvírá prostor pro hrudní záda, která se vyklenou, vyhrbí. A protože je tělo chytré, snaží se toto kompenzovat a natáhne krk dopředu takže se předsune hlava. To se rozhodnou kompenzovat bedra a začnou se stahovat a víc se prohnou, takže se “zavírají”. No a na druhé straně je břicho, to se vyklene ven. Tím se v břichu zmenšuje nitrobřišní tlak, orgánům to neprospívá a navíc je tu velká šance vzniku břišní diastáze, rozestupu přímých břišních svalů.
Když se takto prohnuly bedra, něco se nevyhnutelně musí měnit i v pánvi -pánev se naklopí víc dopředu. V pánvi po stranách máme kyčelní klouby, rázem jsou hlavice stehenních kostí natočeny jinak a přenáší se tlak do kolene, ale z jiných směrů, než by bylo dobré, stehna se vtočí dovnitř a kolena směřují k sobě. A z kolene se pak špatně přenáší tlak do kotníku a bortí se klenba, kotníky padají dovnitř,…
Všechny tyto změny v těle vyvolávají kompresi na nesprávných místech a časem tak vzniká bolest. Pokud je tato komprese v těle příliš dlouho nastávají nevratné změny.
Znáte to? S takto postaveným tělem se moc lehcí cítit nebudete, protože dokonalá konstrukce těla byla narušena a váha je na jiných místech než by měla být. Jóga, tak jak ji učím já, využívá fyziologii a fyzioterapii k tomu, aby tyto změny napravovala a tělo přibližovala původní konstrukci.
Představte si, že máte v celém chodidle pružinu. A klenba, pokud dobře funguje, je tak trochu pružina. Stejně tak máme klenbu i v dlani! A pruží stejně dobře jako ta v noze!
Respektive, většina z nás už klenbu v ruce nemá, protože ji nevyužívá a máme tak v dlani něco jako plochonoží. Když se naučíme znovu klenbu vytvořit – a ono to opravdu jde – rozšíří se nám možnosti pohybu. Možná jste už zapomněli, jak je skvělé proběhnout se po čtyřech, skákat jako opice a další podobné vymoženosti.
Na mých lekcích se k těmto pohybům vracíme a je to (ne)skutečná radost a legrace. Zvířecí pohyby nám dávají zakusit velmi odlišný typ pohybu než jsme běžně zvyklí. Zajímavé je, že u těchto pohybů skoro nejde přestat zapojovat střed těla, tzn. Nejen hluboké břišní svaly, ale i stehna, zadek, ramena. A když fungují hluboké svaly, kooperují s lopatkami, pánví, klenbami, pánevním dnem,…
Když se s něčím přestane hýbat, mizí z tohoto místa také pozornost, schopnost navnímání se, nacítění. Jakmile se chceme vrátit zpět, musíme nejdřív umět vnímat tyto dávno zapomenuté části sebe. Takže součástí jógy je také učit se vnímat své tělo. Dovedete se právě teď soustředit na malíček u nohy a cítit všechny pocity v něm probíhající? Cítíte kůži na malíčku? Nehet? Pulzující krev uvnitř? Špičku malíčku? Vzduch proudící okolo něj? A co jiné části na těle, které jste schopni takto vnímat a které ZATÍM ne? Když nedokážeme navnímat oblast bránice nebo třeba levou lopatku, jak s ní potom chceme správně hýbat? Tělo je vymyšlené jako celistvý organismus, propojený. Bez navnímání nemůže probíhat celistvý pohyb. K pohybu patří vědomá mysl.
Cestou, jak se postupně spojujete se svými částmi těla a učíte se s nimi správně hýbat, získáváte možná dávno ztracený elán, radost z pohybu. Věci, které byly dříve nemožné, náhle jdou a snadno. Můžete stát na rukách i na hlavě, když budete vnímat své tělo a znovu se s ním trpělivě seznámíte. To může chvíli trvat, ale je to parťák, který tu s vámi bude do smrti, tak se to vyplatí.
Na lekcích si někdy zkoušíme různé legrácky, jako třeba vstát ze země když ležíte na břichu a máte ruce spojené za zády. A ne tak, že se přetočíte na záda.
Tělo potřebuje výzvy i když si myslíte, že na ně ještě nejste připravení. Ono se bez toho vyzkoušení tělo možná ani nemá jak připravit.
Když se pořád budete vyhýbat těžkým pozicím, protože “vám nejdou” jak se s nimi má tělo seznámit a adaptovat se na ně? Se mnou na lekcích procházíme i fyzicky náročnými pozicemi a je krásné sledovat, že každý je dovede mnohem lépe, než si o sobě myslel. A to je velká radost a elán! Když si poprvé stoupnete na hlavu a přitom jste si mysleli, že to nejde, jste nadšení ze sebe, ze svého těla. Cítíte se plni energie. Můžete skákat jako opice a je to super:) Ano, i toto dává jóga, lehké hravé tělo, které milujete.
